MOJE VÝZVA
Je 4.1. brzy ráno, třetí den naší výzvy, celý dům ještě spí, a tak mám čas nejen na chvilku, teď už pravidelného, bytí sama a sebou, ale i na zamyšlení.
Mám velkou radost z toho kolik zajímavých lidí naše výzva oslovila, jak je pestrá a s jakou chutí se do plnění svých cílů pustili. Je opravdu strhující sledovat v průběhu dne nejen jednotlivé výkony, ale i emoce které přinášejí. Je víc než zřejmé, že sdílením se energie násobí a chuť jít dál nabývá na intenzitě. Je opravdu hezké být toho součástí.
Zároveň vnímám, jak právě díky sdílení výsledků a výkonů, moje vlastní výzva nabývá dalších rozměrů. Zdá se, že její hlavní cíl se potvrzuje a vyjasňuje. Tušila jsem, že nebude až tak těžké najít chuť k zastavení se a „meditaci", protože to je to, co chci a co mi přináší výborný pocit. Oříškem často bývá uhájit si každodenní čas, prostor a klid (a to i sama před sebou a jinými potřebnými činnostmi či oblíbenými kratochvílemi). Novým objevem pro mě je, že vzájemné sdílení uběhnutých tras, odcvičených časů a opravdu obdivuhodných výkonů mě učí zaměřovat se na kvalitu „svého času sama se sebou" a odolávat potřebě jej nějak vyčíslit či si pouze odškrtnout: splněno.
Stále více si zvědomuji, pro co jsem si šla do své výzvy především: Hlubokou chvilku usebrání se každé ráno i večer, rituál, kterým bude začínat a končit můj den a který bude mou součástí.
Komentáře