Před pár lety mne při čtení knihy Emoční rovnice, zaujal citát autorky, kterou jsem v té době neznal. „Když se jedny dveře vedoucí ke štěstí zavřou, další se otevřou. Ale často se tak dlouho díváme na dveře, které se nám zavřely, že nevidíme ty, které se nám otevřely." Řekla ho Helen Kellerová. A právě to, že ho řekla, je úžasným momentem její pevné vůle. Čím to?
Helen Kellerová se narodila 27. června 1880 v Alabamě jako zdravé, nadmíru rychle se rozvíjející dítě. V 19 měsících bohužel onemocněla v té době neznámou nemocí, meningitidou, jež ji připravila absolutně o zrak i sluch. Maminka malé Helen se nevzdala a začala pátrat po pomoci. Až nastal téměř pohádkový motiv, kdy rodinný lékař je seznámil s Alexandrem Grahamem Bellem. Ten v té době pracoval s neslyšícími dětmi a doporučil rodině lektorku Anne Sullivanovou. Setkání sedmileté Helen s dvacetiletou Annou bylo pro její život na dalších téměř 50 let zásadní a přerostlo v osobní přátelství.
Anna Sullivanová chtěla naučit Helen prstové abecedě, ale příliš se jí to nedařilo. Někdy pomohou náhody. Při jedné z návštěv zahrady pustila Anna Helen na jednu ruku proud vody z pumpy a na druhou ruku ji prstovou abecedou opakovala slovo voda. Helen si dokázala oba podněty propojit. Tento moment obě nadchl. Anna prstovou abecedou hláskovala slovní vyjádření všeho, čeho se Helen ten den dotkla. Během několika hodin se naučila svých prvních 30 životních slov – voda, pumpa, země, kámen... A touha umět více ji hnala za poznáním. Začala chodit do Perkinsonova institutu pro nevidomé, následně studovala v doprovodu Anny Sullivanové v New Yorku školy pro neslyšící. Díky pomoci svého obdivovatele Marka Twaine se seznámila s podnikatelem Henrym Huttlentonem Rogersem, jež ji zaplatil studium na Radclifově univerzitě. V roce 1904 Helen Kellerová promovala jako první hluchoněmý člověk v dějinách, aniž kdy slyšela jedinou přednášku nebo si přečetla skripta. Bylo ji 24 let a měla za sebou neuvěřitelnou studijní cestu a po svém boku učitelku a přítelkyni Annu Sullivanovou.
Helen Kellerová napsala v braillově písmu 12 knih a stala se světoznámou spisovatelkou. Pokračovala i v dalším studiu, naučila se mluvit, a to i latinsky, řecky, francouzsky a německy. Cestovala po světě a potkávala se s mnoha lidmi. Komunikovala s nimi díky dotekové prstové abecedě. Jak to probíhalo se můžete podívat ve videiích pod článkem. Celým svýmtělem se naučila vnímat vibrace a díky tomu poslouchala i hudbu.
Pomohla založit Americkou nadaci pro nevidomé, přednášela v Evropě, na Blízkém a Dálném východě. Celkem procestovala 39 zemí.
V roce 1964 obdržela z rukou amerického prezidenta Lyndona B. Johnsona Prezidentskou medaili svobody, byla poctěna na řadě univerzit i od mnoha organizací. V roce 1965 vstoupila do Americké síně slávy. Zemřela ve spánku v nedožitých 88 letech.
Životní příběh Helen Kellerové, Anny Sullivanové a Polly Thompson, která Annu v roce 1936 po její smrti vystřídala v doprovázení, je pro mne vyjádřením pevné vůle i síly přátelství. Řečeno slovy Helen Kellerové: „Kráčet s přítelem tmou je lepší, než jít za světla, ale osamocen."
Michal Knězů Mrvka
Komentáře