Hrajeme-li soutěžní zápasy, chceme vyhrávat. V basketbalu to znamená dosáhnout většího počtu bodů než soupeř. Cesty k tomu vedou různé. Ta, jež se prosadila před několika lety v NBA a opírala se o datovou analytiku, sází zejména na tzv. trojkové koše a střelbu z bezprostřední blízkosti.
Týmy, jež s touto strategií přišly, dosahovaly až o 16 bodů lepšího výsledku, než soupeř zaměřený na dvojkové hody ze střední vzdálenosti. Tento stav netrval dlouho a postupně na úspěšnější strategii přešly i další týmy. A vytrénovaly své hráče v potřebných dovednostech. Skóre a způsob hry se vyrovnaly. Hra byla předvídatelná a původně vítězná strategie přestávala fungovat.
A tak některé týmy, opět s oporou v datech napadlo, že by mohly vypilovat opomíjené dvojkové hody a díky větší pestrosti vnést moment překvapení. Ten bude fungovat do té doby, než ostatní týmy k vybroušeným trojkovým hodům přidají i zdokonalené dvojkové. Ostatně ještě před 70 lety nebylo ani v NBA samozřejmostí, že skvěle umí driblovat oběma rukama všichni hráči.
Výše popsaný příklad z NBA ukazuje důležitost nacházet odlišnost ve vysoce konkurenčním prostředí, která mi pomáhá vítězit. Výborně o těchto principech pojednává kniha od autorů W. Chan Kim a Reneé Mauborgna: Strategie modrého oceánu.
Komentáře