Stojíme v odbavovací hale letiště. Ten muž, který vypadá jako prototyp „atentátníka" mě lehce znervózňuje. Na nohou má žabky, ačkoliv letíme v zimě a v ruce drží velkou krabici od dortu, která na mě dělá dojem dokonalé skrýše pro „bombu". Snažím se dýchat a myslet pozitivně. Tak mi to přece říkala terapeutka, kterou jsem nedávno vyhledala s žádostí o pomoc s překonáním mé celoživotní fobie – strachu z létání letadlem. Jednalo se totiž o mé „poprvé", na které mě navnadila moc krásná pozvánka na oslavu narozenin dcery mého partnera. Mělo to háček, oslava se konala na jihu Francie a vzhledem k času, který jsme měli k dispozici, přicházela v úvahu pouze „cesta vzduchem".
Odbavování jsme zvládli, i krabice od dortu prošla důkladnou kontrolou, což mě docela uklidnilo. Při nástupu do letadla mě však čekalo nepříjemné překvapení, protože můj „podezřelý" seděl přímo na mém místě, které se nacházelo v zadní části letadla. Partner dotyčného požádal o uvolnění sedadla a muž v žabkách se zmateně odebral do přední části paluby. Já jsem v tu chvíli zintenzivnila dýchání a pracně zaháněla myšlenky o "únosci letadla".
Nebudu vás napínat, let nakonec dopadl dobře. Oslava i pobyt ve Francii byly báječné. A já, poněkud posílena překonáním první cesty, jsem odhodlaně nasedla podruhé v životě do letadla, doufajíc v pohodový let a šťastný návrat do Prahy. Když však krátce po vzletu nastaly silné turbulence a paní v sedačce za mnou dostala silnou panickou ataku, začínaly i mě sebevědomé myšlenky opouštět. Paní hlasitě křičela. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se otočila a viděla její vytřeštěné oči. Celé dění na mě působilo jako scéna z nějakého katastrofického filmu. Naštěstí, než „jiskřička paniky" stihla skočit i na ně, partner cosi rychle objednal u jedné z letušek, které se seběhly a uklidňovaly onu dámu za mnou. Nikdy nezapomenu na to, jak ten „Jack Daniels" nádherně voněl po dřevu a jak příjemné bylo teplo, které se mi během krátké chvilky rozlilo po celém těle. Za pár minut jsem se již rozverně tlačila k okénku a prohlížela si ta roztomilá světýlka hluboce pod námi. Zbytek letu jsem si doslova užila v povznesené náladě. I whisky totiž byla moje poprvé a snad proto na mě měla tak povznášející a rychlý vliv.
Fanoušek létání se ze mě sice nakonec nestal, ale jsem i tak na překonání této výzvy opravdu hrdá. A pokud ještě někdy někam poletím, už vím, jaká metoda mi cestu letadlem zajisté zpříjemní. Zdá se mi, že život nám ty naše výzvy umí docela pěkně okořenit.
Komentáře