Bez psa ani krok, tak by mohl znít reklamní slogan jak na pořízení si hafajícího miláčka, tak na pobídku k pravidelnému pohybu. Mohl, ale není třeba. Češi jsou milovníci psů, vlastníme jich v přepočtu na obyvatel nejvíc z celé Evropy. S tím vlastněním je to ale potíž. Rozděluji pejskaře na dva typy. Jedni psa vlastní – těch je bohužel méně a méně. Druzí jsou svým psem vlastněni. Těch naopak raketově roste. Rozpoznání je snadné. Ty první pes poslouchá, většinou (ne nutně vždy) ho mají i k plnění nějakých úkolů – služebních, loveckých, hlídacích.Takový pes je pod permanentním tréninkem, a to vyžaduje majitelovo nemalé úsilí, trpělivost, vášeň, pevnou vůli. Moje osobní zkušenost s těmito majiteli psů je až překvapující, většinou jsou to i lidé pracovně úspěšní, vědí, co chtějí, jsou usilovní, trpěliví. S těmi druhými je to trochu potíž. Jejich psi si dělají dost často, co chtějí, a páníčkové či paničky to považují za roztomilé, milé a bohužel stejné rozplývání se nad : „on si Vás jen olíže, ona si chce jen hrát", vyžadují i od nás.
Kdysi jsem psa měl a vím, co to dalo starostí a práce, aby z něj něco bylo a on – ba ne on (pes za nic nemůže) – ale já -obtěžoval okolí ještě unesitelně. A tak všem, co se o to pokouší, denně své psy cvičí, hrají si s nimi, rozumně je krmí a vodí na procházky moc fandím. A obdivuji Vás, já už bych na to tolik vůle neměl.
Tento fejeton je věnován účastníkům VÝZVY 21, kteří ověřují svoji pevnou vůli na procházkách se psem.
Podívejte se, jak se jim to daří: Pavel Hurych
Komentáře