Věra Růžičková

22. 1. 2021 - Shrnutí 

Svoji výzvu jsem splnila a chci pokračovat. 

Zvolila jsem výzvu tak, abych vyzkoušela něco, co chci rozhodně během zimních měsíců udržet i nadále. Nedávala jsem si zbytečně velké cíle v každodenní délce procházky, šlo mi o to, abych se každý den dostala ven na čerstvý vzduch, a to za každého počasí, v jakoukoli denní dobu. Je snadné podlehnout vnitřním hlasům, které mi často našeptávají „Dnes jsi unavená, lehni si radši na gauč a už nikam nechoď."

Co jsem díky Výzvě 21 objevila?

Ujistila jsem se v tom, že vnější motivace je pro mě velmi důležitá. V případě výzvy to bylo její zveřejnění a pak podpora ostatních, kteří ve Výzvě 21 byli také. Vědomí, že bych „neuspěla" před ostatními, byl pro mě velký motor. Ani jsem neuvažovala o tom, že bych některý den na procházku nešla. V hlavě jsem si nastavila myšlenku, že součástí dne je procházka, stejně jako jídlo, čištění zubů či jiné pravidelné běžné činnosti. Takže při plánování každého dne jsem si již připravovala, kdy půjdu a zda sama či s někým. A to je pro mě zcela nová věc, že když opravdu něco chci změnit, že je potřeba s tím počítat v každodenním „rozpisu". A vždy to byla minimálně hodina času, což je již poměrně velký časový zásek do dennodenních činností.

Je to pro mě milý zážitek, že lidi jsou přející a podporující. A to nejen ostatní „výzvaři". Největší podporu jsem získala ve svém manželovi, který se mě také dopředu ptal, kdy chci jít ven, že by šel se mnou.

Objevem pro mě je také je to, že si někteří kladou z mého pohledu velmi náročné cíle a jdou do toho s obrovským úsilím. Díky tomu jsem zjistila, že já si dávám cíle snadněji splnitelné, dosažitelné a také věřím, že udržitelné. Toto je pro mě objev, o kterém nyní více přemýšlím, protože je to moje určitá životní strategie. A nyní vnímám, že existuje i jiná. Vyvstává pro mě otázka, která je lepší, zajímavější, sebevědomější, odvážnější, trvalejší…

Hlavní ztráta: Hlavní ztrátu beru to, že jsem si nevyzkoušela rebelovat. Že jsem si poctivě nastavila vše splnit. Tím pádem jsem přišla o pocit, jaké to je, když bych daný den výzvu nesplnila. 

Hlavní zisk: Být součástí něčeho „většího". Nebyla to pouze moje osobní výzva. Díky tomu mám radost, že se podařilo spojit více lidí, kteří chtějí něco nového vyzkoušet a jdou do toho. Odnáším si také příjemné pocity sdílení, lehkosti a nakažlivého optimismu.

A pár čísel na závěr: 

Za 21 dní jsem nachodila 121 km, tj. 5,7 km/den.
Můj peněžní dar bude tedy ve výši 2 100,00 Kč pro 16letou Terezku s diagnózou DMO s těžkou mentální retardací.
Přes aplikaci EPP – Pomáhej pohybem jsem přispěla od 4. 1. 2021 celkem 524 body na různé projekty. 

15. 1. 2021 - 14 dní pravidelného procházení

Dnes je 14. den Výzvy 21 a já jsem byla na své čtrnácté procházce. Nevynechala jsem. Výzvu se mi daří plnit docela s lehkostí. Byly asi jen dva dny, kdy jsem se musela trochu nutit, abych na procházku šla. Pozoruji na sobě, že se dokonce už ven těším, že se budu zase hýbat. Většinu procházek mám v délce 4 - 5 km, některý den se mi podaří i delší. Stále se mi daří procházky ve dvou. Buď vytáhnu dceru, která doma sedí u online výuky, nebo se mnou jde manžel.

Trochu mi dochází nápady, kam se jít "zase" projít. Nerada chodím stále stejnou trasou. Tak velkým zpestřením byl sníh, který proměnil krajinu a je to zábavnější, objevuji obvyklé cesty v novém kabátu.  A  další změnou byl 14. den, kdy jsem proměnila chůzi za běžky. 

Vnímám za tu dobu, co pravidelně chodím pěšky (jak jsem již níže psala pravidelnost držím od 18. 12. 2020), že se mi zlepšila fyzička. A to nedělám žádné velké výkony. Cítím se mnohem lépe. Kila nehlídám, nemáme doma ani váhu již mnoho let, toto vždy poznám na oblečení. Mým cílem ani není ubrat váhu, jde mi především o to, abych se hýbala a každý den se dostala na čerstvý vzduch a vyčistila si hlavu. 

8. 1. 2021 - 7 dní s Výzvou 21

Nikdy jsem si nedávala žádná velká předsevzetí. Většinou jsem si dávala jen úkoly s jasným cílem, i když to mnohdy také byly docela velké výzvy. Některé věci mám zautomatizované již mnoho let a přišly tak nějak sami. Už je to totiž asi 25 let, kdy se mi do ruky dostala kniha Petera Keldera Pět tibeťanů, a od té doby jsem je postupně zabudovala do svého ranního rituálu. Nejsem v tom ortodoxní, že musím každý den, ale minimálně 4 – 5x týdně si je v různém počtu opakování zacvičím. A po nich přichází studená sprcha. 

Již delší dobu se peru s tím, že je nutné se každý den hýbat a chůze mi přišla vždy nejpřirozenějším pohybem a vyhovuje mi. Ale každý den se mi opravdu na procházku nechce. Zvláště ve dnech, kdy se brzy začne stmívat, je sychravo, vlezlo, prší... A už nemám ani rodinného psího parťáka, o kterého jsme v létě přišli.
Proto se chůze stala mou Výzvou 21 a vím, že se s touto výzvou budu chtít prát i dále. Dnes jsem 7.den ve výzvě a hravě jsem své procházky zvládla. Dokonce mohu říct, že jsem ve své soukromé výzvě už od 18. 12. 2020, kdy jsem každý den poctivě na procházce byla. Tedy bych mohla napsat, mám za sebou 22 dní, tedy splněno. Ale není to tak. Ty předchozí dny byly jiné, byla jsem doma se svými blízkými, vždy se mnou na tu procházku někdo šel. Čekala jsem, že to bude jiné od toho 2.1.2021, kdy Výzva 21 začala. A kupodivu, ono se tolik nezměnilo. Na procházce jsem byla sama jen jednou. A dokonce jsem byla ráda, že jdu sama. Je to jiné. Jinak vnímám okolí, sebe sama.
V rámci Výzvy 21 na mě hodně působí podpora všech ostatních výzvařů. Je to pro mě velký motor. Už jen stačilo to, že je to někde napsané, že to ví plno lidí z mého okolí. Je to mnohem závaznější. Proto mám někde nastaveno: „Přeci nemohu zklamat, nemohu to nedat, to bych byla srab." Toto je pro mě vnitřně obrovská výzva k tomu, abych na tu procházku vyrazila a baví mě vyzvat sebou ještě někoho dalšího.
Toto je tedy pro mě zcela nové, že jsem něco „vyhlásila". A vracím se tak k úvodu mého shrnutí, že jsem si nikdy předsevzetí nedávala. Možná dávala, ale nikdy jsem je nikomu neřekla a pak neměly takovou váhu. Toto je pro mě tedy velká motivace, že to ví oficiálně mé okolí. A druhým motorem jsou ostatní výzvaři se zprávami, jak se jim to daří a vzájemnou podporou.
A jak se mi chodí?
Dala jsem si limit minimálně 3 km denně. Zatím se mi daří i více a vnímám na sobě, že mi to dělá opravdu dobře. Chodím poměrně v rychlém tempu, úplně ideální je cca 5,8 – 6 km/hodinu. Cítím se fyzicky lépe.
Už mám prochozené všechny možné cesty, musím je opakovat, a tak se snažím je různě kombinovat, aby to bylo po každé trochu jiné. Nebaví mě stále stejné cesty. Díky tomu objevuji cestičky a uličky, které neznám v našem městě a v blízkém okolí.
Od 2.1. 2021 si procházky měřím, abych měla pro sebe (nebo ostatní?) důkaz, že jsem ten den na procházce skutečně byla. A od 4. 1. 2021 využívám aplikaci EPP – Pomáhej pohybem a rovnou přispívám na vybraný projekt. O to více mě to baví.

31. 12. 2020 - Příprava na výzvu 

Ve svém okolí jsem již v prosinci rozhlásila, že se přihlašuji do této výzvy. Díky tomu jsem už plno dní v prosinci dodržela to, že jsem si vydala na procházku, protože mě v tom i můj manžel podporoval. A pak se přidal i Ježíšek a přinesl mi výbavu, která se mi při chůzi může hodit. A také dcera Vendulka připravila fotoorienťák kolem Chrastavy, který vydal během svátečních dnů na několik procházek se zajímavým zpestřením. Tím mohu prohlásit, že jsem na výzvu dobře připravena a několik souvislých dnů se mi ji již daří plnit. Ale to byly volné dny a měla jsem vždy k procházce nějakého parťáka.