VÝZVA 21 - 7 dní s Výzvou 21

MOJE VÝZVA

Nikdy jsem si nedávala žádná velká předsevzetí. Většinou jsem si dávala jen úkoly s jasným cílem, i když to mnohdy také byly docela velké výzvy. Některé věci mám zautomatizované již mnoho let a přišly tak nějak sami. Už je to totiž asi 25 let, kdy se mi do ruky dostala kniha Petera Keldera Pět tibeťanů, a od té doby jsem je postupně zabudovala do svého ranního rituálu. Nejsem v tom ortodoxní, že musím každý den, ale minimálně 4 – 5x týdně si je v různém počtu opakování zacvičím. A po nich přichází studená sprcha. 

Již delší dobu se peru s tím, že je nutné se každý den hýbat a chůze mi přišla vždy nejpřirozenějším pohybem a vyhovuje mi. Ale každý den se mi opravdu na procházku nechce. Zvláště ve dnech, kdy se brzy začne stmívat, je sychravo, vlezlo, prší... A už nemám ani rodinného psího parťáka, o kterého jsme v létě přišli. 

Proto se chůze stala mou Výzvou 21 a vím, že se s touto výzvou budu chtít prát i dále. Dnes jsem 7.den ve výzvě a hravě jsem své procházky zvládla. Dokonce mohu říct, že jsem ve své soukromé výzvě už od 18. 12. 2020, kdy jsem každý den poctivě na procházce byla. Tedy bych mohla napsat, mám za sebou 22 dní, tedy splněno. Ale není to tak. Ty předchozí dny byly jiné, byla jsem doma se svými blízkými, vždy se mnou na tu procházku někdo šel. Čekala jsem, že to bude jiné od toho 2.1.2021, kdy Výzva 21 začala. A kupodivu, ono se tolik nezměnilo. Na procházce jsem byla sama jen jednou. A dokonce jsem byla ráda, že jdu sama. Je to jiné. Jinak vnímám okolí, sebe sama. 

V rámci Výzvy 21 na mě hodně působí podpora všech ostatních výzvařů. Je to pro mě velký motor. Už jen stačilo to, že je to někde napsané, že to ví plno lidí z mého okolí. Je to mnohem závaznější. Proto mám někde nastaveno: „Přeci nemohu zklamat, nemohu to nedat, to bych byla srab." Toto je pro mě vnitřně obrovská výzva k tomu, abych na tu procházku vyrazila a baví mě vyzvat sebou ještě někoho dalšího.
Toto je tedy pro mě zcela nové, že jsem něco „vyhlásila". A vracím se tak k úvodu mého shrnutí, že jsem si nikdy předsevzetí nedávala. Možná dávala, ale nikdy jsem je nikomu neřekla a pak neměly takovou váhu. Toto je pro mě tedy velká motivace, že to ví oficiálně mé okolí. A druhým motorem jsou ostatní výzvaři se zprávami, jak se jim to daří a vzájemnou podporou. 

A jak se mi chodí?
Dala jsem si limit minimálně 3 km denně. Zatím se mi daří i více a vnímám na sobě, že mi to dělá opravdu dobře. Chodím poměrně v rychlém tempu, úplně ideální je cca 5,8 – 6 km/hodinu. Cítím se fyzicky lépe.
Už mám prochozené všechny možné cesty, musím je opakovat, a tak se snažím je různě kombinovat, aby to bylo po každé trochu jiné. Nebaví mě stále stejné cesty. Díky tomu objevuji cestičky a uličky, které neznám v našem městě a v blízkém okolí.
Od 2.1. 2021 si procházky měřím, abych měla pro sebe (nebo ostatní?) důkaz, že jsem ten den na procházce skutečně byla. A od 4. 1. 2021 využívám aplikaci EPP – Pomáhej pohybem a rovnou přispívám na vybraný projekt. O to více mě to baví.